ZTRACENÁ
(RILEY PAIGE MYSTERY – KNIHA Č. 10)
B L A K E P I E R C E
Blake Pierce
Blake Pierce je autorem RILEY PAGE mysteriózní série bestsellerů, která zahrnuje dvanáct knih (a přibývají další). Blake Pierce je taky autorem mysteriózní série MACKENZIE WHITE, která pozůstává z osmi knih; mysteriózní série AVERY BLACK, pozůstávající ze šesti knih; mysteriózní série KERI LOCKE, pozůstávající z pěti knih; mysteriózní série MAKING OF RILEY PAIGE, pozůstávající z dvou knih (a přibývají další); a mysteriózní série KATE WISE, pozůstávající ze dvou knih (a přibývají další).
Zanícený čtenář a celoživotní fanoušek mysteriózního žánru a thrillerů, Blake ocení zpětnou vazbu, a tak neváhejte, navštivte www.blakepierceauthor.com, zjistěte více a zůstaňte v kontaktu.
Copyright © 2017 Blake Pierce. Všechna práva vyhrazena. S výjimkou případů povolených v USA Copyright Act z roku 1976, žádná část této publikace nesmí být reprodukována, distribuována nebo žádnou formou či médiem vysílána nebo ukládána v databázích či úložných systémech, bez předchozího svolení autora. Tento ebook je licencován pro vaše osobní využití. Tento ebook nesmí být dále prodáván nebo předáván jiným osobám. Pokud chcete knihu sdílet s další osobou, zakupte si, prosím, další kopie pro každého příjemce. Pokud čtete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro vaše použití, vraťte ji, prosím, a zakupte si svou vlastní kopii. Děkujeme vám za respektování tvrdé práce tohoto autora. Obsah této knihy je fiktivní. Jména, postavy, zápletky, místa a události jsou beze zbytku produktem autorovy představivosti nebo je jejich použití fiktivní. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami, ať již živými nebo zesnulými, je čistě náhodná. Obrázek na přebalu Copyright aradaphotography, použit s licencí od Shutterstock.com.
KNIHY OD BLAKE PIERCE
SÉRIE STVOŘENÍ RILEY PAIGEOVÉ
SLEDOVANÁ (kniha č. 1)
ČEKÁNÍ (kniha č. 2)
MYSTERY SÉRIE RILEY PAIGEOVÁ
NAVŽDY PRYČ (kniha č. 1)
POSEDLOST (kniha č. 2)
TOUŽENÍ (kniha č. 3)
VÁBENÍ (kniha č. 4)
PRONÁSLEDOVÁNÍ (kniha č. 5)
SOUŽENÍ (kniha č. 6)
OPUŠTĚNÁ (kniha č. 7)
CHLADNÁ (kniha č. 8)
SLEDOVANÁ (kniha č. 9)
ZTRACENÁ (kniha č. 10)
POHŘBENÁ (kniha č. 11)
MACKENZIE WHITE MYSTERY SÉRIE
JEŠTĚ NEŽ ZABIJE (kniha č. 1)
JEŠTĚ NEŽ SPATŘÍ (kniha č. 2)
JEŠTĚ NEŽ POŽEHNÁ (kniha č. 3)
JEŠTĚ NEŽ VEZME (kniha č. 4)
JEŠTĚ NEŽ POTŘEBUJE (kniha č. 5)
PSYCHOLOGICKÉ ZÁHADNÉ TAJEMSTVÍ CHLOE FINE
DALŠÍ DVEŘE (kniha č. 1)
OBSAH
PROLOG
Katy Philbin se chichotala, když opatrně scházela dolů po schodech,
Přestaň s tím! řekla si.
Co je tak legrační?
Proč se chichotá jako malá holka – a ne jako sedmnáctiletá dívka, kterou ve skutečnosti je?
Víc než cokoliv na světě si přála, aby se chovala jako vážný dospělý člověk.
Konec konců s ní on jako s dospělou jednal. Hovořil s ní jako s dospělou celý večer, aby se cítila zvláštní a respektovaná.
Dokonce jí říkal Katherine místo Katy.
Opravdu se jí to líbilo, když jí říkal Katherine.
Také měla ráda nápoje pro dospělé, které ji celý večer připravoval – "Mai Tai," říkal jim, a byly tak sladké, že alkohol ani necítila
A teď už si ani nepamatuje, kolik jich měla.
Byla opilá?
Oh, to by bylo strašné! pomyslela si.
Co by si o ní myslel, pokud aby nedokázala zvládnout několik ledových, sladce chutnajících nápojů?
A teď se cítila mimořádně omámená.
Co kdyby z těch schodů spadla?
Podívala se na svoje nohy, přemýšlela, proč se nepohybuji tak, jak by měly. A proč tu bylo takové šero?
Byla v rozpacích, že si nemůže ani vzpomenout, proč tu je, na těchto dřevěných schodech, které se zdály být každým okamžikem delší.
"Kam máme namířeno?" zeptala se.
Její slova vyzněla popleteně a nedbale, ale alespoň se jí podařilo přestat se chichotat.
"Říkal jsem ti to," odpověděl. "Chci ti něco ukázat."
Rozhlédla se po něm. Byl někde v dolní části schodiště, ale ona jej neviděla. Jen jedna lampa vydávala někde daleko v rohu trochu světla.
Ale to světlo stačilo na to, aby jí připomnělo, kde je.
"Oh, ano," zašeptala. "Dole u tebe v suterénu."
"Jsi v pořádku?"
"Ano," řekla a snažila se přesvědčit sama sebe, že to je pravda. "Hned jsem dole."
Přinutila jednu nohu natáhnout se na další schod.
Slyšela jej, jak říká, "No tak pojď, Katy. Věc, kterou jsem ti slíbil, že ti ukážu, je tady."
Matně si uvědomila ...
Nazval mě Katy.
Cítila se podivně zklamaná, po celý večer jí říkal Katherine.
"Budu ta' za chviličk'," řekla.
Její výslovnost byla čím dál horší.
A z nějakého důvodu jí to připadalo extrémně vtipné.
Slyšela jeho smích.
"Bavíš se dobře, Katy?" zeptal se příjemným hlasem – hlasem, který měla ráda a kterému důvěřovala mnoho let.
"Nejlíp," řekla a znovu se chichotala.
"To jsem rád."
Ale teď se svět kolem ní hemžil. Opřená o zábradlí se posadila se na schodech.
Opět promluvil méně trpělivým hlasem.
"Pospěš si, holka. Nehodlám tu stát celý den."
Katy se postavila zpět na nohy, snažila si vyčistit hlavu. Teď se jí tón jeho hlasu už nelíbil. Ale mohla přičítat vinu za jeho netrpělivost? Co se to s ní děje? Proč nemůže sejít z těch hloupých schodů?
Připadalo jí těžší a těžší soustředit se na to kde je a co dělá.
Pustila se zábradlí a opět poklesla na schod.
Znovu ji napadlo – kolik skleniček už měla?
Pak si vzpomněla.
Dvě.
Pouze dvě!
Samozřejmě, že od té hrozné noci vůbec nepila ...
Až doteď. Ale jen dvě skleničky.
Na okamžik nemohla dýchat.
Děje se to znovu?
Přísně si řekla, že je hloupá.
Byla tu živa a zdráva s mužem, kterému důvěřovala celý svůj život.
A dělala ze sebe hlupáka a poslední, co si přála bylo, udělat ze sebe blbce, zejména když je poblíž on, když se k ní zachoval tak hezky a připravil jí všechny ty drinky a ...
A teď bylo všechno mlhavé, rozmazané a tmavé.
A uvnitř pocítila zvláštní nevolnost.
"Necítím se moc dobře," řekla.
On neodpověděl a ona na něj neviděla.
Neviděla nic.
"Myslím, že bude nejl'pší – když půjdu radši domů," řekla.
Ještě stále nic neřekl.
Slepě se natáhla, tápala naprázdno.
"Pomoz mi – vstát – ze sssschodů. Pomoz mi jít nahoru do ssschodů."
Slyšela, jak k ní míří jeho kroky.
On mi pomůže, pomyslela si.
Tak byl ten vířící pocit nevolnosti horší s každým dalším okamžikem?
"O-odvez mě domů," řekla. "Mohl bysss to pro mě udělat? Prosím?"
Jeho kroky se zastavily.
Cítila jeho přítomnost přímo před ní, i když ho neviděla.
Ale proč nic neříkal?
Proč nedělal něco, aby jí pomohl?
Pak si uvědomila, co ten pocit nevolnosti ve skutečnosti byl.
Strach.
Sebral svou poslední špetku vůle, zvedla ruku, uchopila zábradlí a zvedla se na nohy.
Musím odejít, pomyslela si. Ale nebyla schopna říci ta slova nahlas.
Pak Katy ucítila těžkou ránu do hlavy.
A pak už necítila vůbec nic.
KAPITOLA PRVNÍ
Riley Paige se snažila potlačit slzy. Seděla v její kanceláři v Quanticu, hleděla na fotografii mladé ženy, která měla na kotníku sádru.
Proč se takhle trestám? říkala si.
Teď by měla myslet na jiné věci – na schůzku ÚACH, která se odehraje jen za pár minut. Riley se tohoto setkání, které by mohlo ohrozit její profesní budoucnost, bála.
I přesto ale Riley nemohla odvrátit oči od obrázku na mobilu.
Vyfotila takto Lucy Vargasovou loni na podzim, tady v kancelářích Jednotky pro analýzu chování. Lucy měla kotník v sádře, ale její úsměv byl jednoduše rozzářený, oslňující a kontrastoval s její hladkou hnědou kůží. Lucy byla zraněna při jejím prvním případu, který řešila s Riley a jejím partnerem, Billem Jeffreysem. Ale Lucy odvedla skvělou práci a věděla to, a stejně tak Riley a Bill. To byl důvod, proč se Lucy usmívala.
Riley se trochu chtěla ruka, když v ní držela mobil.
Lucy byla nyní po smrti – zastřelena vyšinutým odstřelovačem.
Lucy zemřela v Rileyně náručí. Ale Riley věděla, že Lucyna smrt není její vina.
Přála si, aby se Bill cítil stejně. Její partner čerpal v současné době povinné volno a nedařilo se mu vůbec dobře.
Riley se otřásla, když si vzpomněla, co se přihodilo.
Situace byla chaotická a místo zastřelení odstřelovače Bill postřelil nevinného člověka, který se snažil pomoci Lucy. Naštěstí muž nebyl zraněn těžce a nikdo mu za jeho činy nepřičítal vinu a Riley už vůbec ne. Riley ho nikdy neviděla tak zničeného pocitem viny a traumatem. Riley přemýšlela, jak rychle se bude moci vrátit do práce, nebo jestli se vůbec vrátí.
Riley se stáhlo hrdlo, když si vzpomněla, jak držela Lucy v náručí.
"Máš před sebou skvělou kariéru," pověděla jí Riley. "Zůstaň s námi, Lucy. Zůstaň s námi."
Ale bylo to beznadějné. Lucy ztratila příliš mnoho krve. Riley cítila, jak z Lucyna těla prchá život, dokud nebyl úplně pryč.
A nyní začaly téct Riley po tvářích slzy.
Její vzpomínky narušil známý hlas.
"Agentko Paige ..."
Riley vzhlédla a spatřila Sama Florese, laboratorního technika s černými obroučkami brýlí. Stál v otevřených dveřích.
Riley potlačila vzdechnutí. Spěšně si otřela slzy a otočila telefon displayem na stůl.
Ale ze Samova výrazu viděla, že zahlédl, co si prohlížela. A to byla poslední věc, kterou by si přála.
Mezi Samem a Lucy začínal vznikat vztah a její smrt jej těžce zasáhla. Pořád vypadal jako by měl zlomené srdce.
Nyní Flores smutně pohlédl na Riley, ale Riley si oddechla, protože se nezeptal, od čeho ji vyrušil.
Místo toho řekl, "Jsem na cestě na schůzku. Jdeš taky?"
Riley přikývla a Sam na ni kývl.
"No, hodně štěstí, agentko Paige," řekl a pak pokračoval v cestě.
Riley si pro sebe zamumlala ...
"Jo, hodně štěstí."
Zdá se, že Sam se dovtípil, že jej bude pro tuto schůzku potřebovat.
Nastal čas dát se dohromady a čelit tomu, co přijde.
*
O malou chvíli později Riley seděla ve velké konferenční místnosti obklopené takovým množstvím personálu ÚACH, než jaké čekala, včetně techniků a vyšetřovatelů různé kapacity. Ne všechny tváře byly znám, a ne všechny z byly přátelské.
Právě teď by se mi opravdu hodil spojenec, pomyslela si.
Rozhodně jí chyběla Billova přítomnost. Opodál seděl Sam Flores, ale vypadal příliš schlíple, než aby jí právě teď poskytl nějakou podporu.
Nejméně přátelskou tváří ze všech byla zvláštního agenta, velitele Carla Waldera, který seděl u stolu přímo naproti ní. Muž s dětinským, pihovatým obličejem se díval sem a tam, střídavě na Riley a písemnou zprávu, kterou měl před sebou.
Hněvivým hlasem řekl, "Agentko Paige, snažím se pochopit, co se tady děje. Schválili jsme požadavek na agenty, kteří budou nestále hlídat váš dům. Zdá se, že to má něco společného s Shanem Hatcherem a jeho nedávnými aktivitami, ale nejsem si jistý přesně jak nebo proč. Vysvětlete mi to, prosím."
Riley těžce polkla.
Věděla, že toto setkání bude řešit její vztah s Shanem Hatcherem, brilantním a nebezpečným uprchlým vězněm.
Také věděla, že úplné a upřímné vysvětlení by znamenalo konec její kariéry.
Nebo by dokonce mohla jít do vězení.
Řekla, "Agente Waldere, jak vím, Shane Hatcher byl naposledy viděn v chatě, kterou vlastním, v Appalačských horách."
Walder přikývl a čekal, až Riley řekne více.
Riley věděla, že si musí zvolit slova velmi opatrně. Až donedávna měli ona a Hatcher tajnou dohodu. Na oplátku za pomoc Riley v osobní věci se Riley zavázala nechat Hatchera ukrývat se v chatě, kterou zdědila od jejího otce.
To byl pakt s ďáblem a Riley se na něj ohlížela se studem.
Riley pokračovala, "Jak také víte, Hatcher unikl FBI týmu rychlého nasazení, který obestoupil mou chatu. Mám důvod si myslet, že se objeví v mém domě."
Walder na ni nedůvěřivě zamrkal.
"Proč si to myslíte?"
"Hatcher je mnou posedlý," řekla Riley. "Teď, když byl spatřen, jsem si docela jistá, že se bude snažit mě dostat. Pokud ano, agenti kolem mého domu mají dobrou šanci jej chytit."
Riley se uvnitř trochu přikrčila.
V nejlepším případě to byla pravda jen zpola.
Skutečný důvod, proč si přála mít kolem jejího domu agentky, byl aby chránili ji a její rodinu.
Walder chvíli seděl a bubnoval prsty o stůl.
"Agentko Paige, říkáte, že je Hatcher vámi posedlý. Jste si jistá, že tato posedlost není vzájemná?"
Riley se při tomto nařknutí trochu naježila.
Ulevilo se jí, když její přímý nadřízený, Brent Meredith, promluvil. Meredith měl, jako vždy, obavy vzbuzující přítomnost, se svými tmavými, hranatými rysy a jeho přísným pohledem. Ale Rileyn vztah k Meredithovi byl vždy uctivý, i přátelský. Často byl v těžkých dobách jejím spojencem.
Doufala, že to jednou bude právě teď.
Řekl, "Veliteli Waldere, myslím, že žádost agentky Paige o přítomnost agentů v jejím domě je opodstatněná. Nesmíme si nechat ujít i sebemenší možnost přivést Hatchera před soud."
"Ano," řekl Walder. "A já nejsem spokojen s tím, že jsme věděli přesně, kde je, ale on i tak utekl." Walder se napřímil v křesle, zíral přímo na Riley a zeptal se, "Agentko Paige, varovala jste Hatchera o týmu rychlého nasazení, který se kolem něj objevil?"
Riley mohla slyšet v místnosti povzdechy.
Mnoho lidí nemělo odvahu jí takovou otázku položit. Ale Riley musela potlačit smích. To byla jedna otázka, kterou mohla odpovědět pravdivě. To byl důvod, proč měla důvod se Hatchera teď obávat.
"Ne, to jsem neudělala," řekla pevně a podívala se Walderovi zpříma do očí.
Walder nejprve sklopil oči. Obrátil se k Jennifer Rostonové, mladé afroamerické ženě s krátkými rovnými vlasy, která hleděla na Riley intenzivníma tmavýma očima.
"Máte otázky, agentko Rostonová?" zeptal se.
Rostonová chvíli nic neříkala. Riley poněkud nervózně čekala na její odpověď. Rostonová byla přiřazena k případu Shana Hatchera, aby jej postavila před soud. Rostonová byla u ÚACH nová a chtěla si vytvořit jméno. Riley si nemyslela, že se může spolehnout na novou agentku jako jejího spojence.
Rostonová nespouštěla z Riley během celého setkání oči.
"Agentko Paige, nevadilo by vám vysvětlit přesnou povahu vašeho vztahu s Shanem Hatcherem?"
Riley se znovu naježila.
Chtěla říct ...
Ano, vadilo. Moc by mi to vadilo.
Taktika Rostonové byla Riley jasná.
Před několika dny Rostonová soukromě vyslýchala Riley na toto téma v této místnosti.
Teď měla Rostonová zjevně v úmyslu položit jí tytéž otázky znovu, ve snaze přistihnout Riley, jak si rozporuje. Rostonová očekávala, že se Riley pod tlakem takto velkého setkání zhroutí. A Riley z tvrdé zkušenosti věděla, že ji nesmí podceňovat. Rostonová byla vysoce kvalifikovaná v zahrávání si s myslí.
Řekni co nejméně, řekla si. Buď mimořádně opatrná.
*
Po ukončení setkání každý, s výjimkou Riley, odešel.
Teď, když skončilo, se Riley cítil příliš silně otřesená, než aby vstala ze židle.
Rostonová jí pokládala známé otázky – například jak často Riley údajně komunikovala s Hatcherem a jak. Také jí požádala, aby hovořila o smrti Shirley Reddingové, realitní agentky, která, v rozporu s přáním Riley, zašla na chatu, kde zemřela. Policie neměla na nečistou hru podezření, ale Riley si byla jistá, že ji Hatcher na jeho území zavraždil. Riley vycítila, že Rostonová také poznala, jaká je skutečná pravda.
Na všechny otázky Rostonové Riley předložila známé lži.
Viděla, že Rostonová není příliš spokojena.
To není ještě konec, pomyslela si a zamrazilo ji. Jak dlouho bude moci ukrývat celou pravdu o svém vztahu s Hatcherem?
Ale tížily ji ještě mnohem děsivější obavy.
Co udělá Shane Hatcher teď?
Věděla, že se cítí hořce podvedený, že jej nevarovala před blížícím se týmem rychlého nasazení. Ve skutečnosti se záměrně nechal zpozorovat na chatě, umožnil FBI, aby se přiblížilo jen proto, aby otestoval její věrnost.
Z Hatcherova pohledu v testu selhala.
Vzpomněla si na zprávy, které jí později poslal ...
"Budeš toho litovat. Tvoje rodina možná ne."
Znala Hatchera příliš dobře, než aby nebrala jeho hrozby vážně.
Riley seděla u velkého stolu a měla úzkostlivě zaťaté ruce.
Jak jsem mohla dopustit, aby se to přihodilo? říkala si.
Proč dovolila, aby její vztah s Hatcherem pokračoval i po jeho útěku z vězení?
Něco, co Walder právě řekl, se jí ozývalo v mysli ...
"Říkáte, že je vámi Hatcher posedlý. Jste si jistá, že tato posedlost není vzájemná?"
Teď, když tu seděla sama, nemohla popřít pravdu ve Walderově otázce.
Hatcher Riley fascinoval od chvíle, kdy ho poprvé potkala v Sing Singu, toužila využít jeho značné odborné znalosti samouka kriminalisty. Stále ji fascinoval i teď, když byl na svobodě – fascinovala ji jeho brilantnost, jeho krutost a jeho zvláštní smysl pro loajalitu. Riley k němu ve skutečnosti cítila zvláštní pouto – pouto, které se Hatcher snažil všelijak posilovat a manipulovat.
Bylo to tak, jak jí Hatcher občas říkal:
"Naše mysl je navzájem propojena, Riley Paige."
Riley se při tom pomyšlení zachvěla.
Doufala, že konečně pouto zlomila.
Ale nepřenesla také hněv Shana Hatchera na lidi, které nejvíce miluje?
Vtom Riley za sebou uslyšela hlas.
"Agentko Paige ..."
Riley se otočila a viděl, že Jennifer Rostonová právě vešla zpět do místnosti.
"Myslím, že vy a já si musíme ještě promluvit," řekla Rostonová a posadil se ke stolu naproti Riley.
Rileynu mysl zaplavil děs.
Jaký trik má Rostonová za lubem teď?
На этой странице вы можете прочитать онлайн книгу «Ztracená », автора Блейка Пирс. Данная книга имеет возрастное ограничение 16+, относится к жанрам: «Триллеры», «Современные детективы». Произведение затрагивает такие темы, как «расследование убийств», «психологические триллеры». Книга «Ztracená » была издана в 2019 году. Приятного чтения!
О проекте
О подписке