J E Š T Ě N E Ž P O Ž E H N Á
(ZÁHADY MACKENZIE WHITE—KNIHA 3)
B L A K E P I E R C E
Blake Pierce
Blake Pierce je autorem RILEY PAGE mysteriózní série bestsellerů, která zahrnuje dvanáct knih (a přibývají další). Blake Pierce je taky autorem mysteriózní série MACKENZIE WHITE, která pozůstává z osmi knih; mysteriózní série AVERY BLACK, pozůstávající ze šesti knih; mysteriózní série KERI LOCKE, pozůstávající z pěti knih; mysteriózní série MAKING OF RILEY PAIGE, pozůstávající z dvou knih (a přibývají další); a mysteriózní série KATE WISE, pozůstávající ze dvou knih (a přibývají další).
Zanícený čtenář a celoživotní fanoušek mysteriózního žánru a thrillerů, Blake ocení zpětnou vazbu, a tak neváhejte, navštivte www.blakepierceauthor.com, zjistěte více a zůstaňte v kontaktu.
Copyright © 2016 Blake Pierce. Všechna práva vyhrazena. S výjimkou povolení podle U.S. Copyright Act 1976, žádná z částí této publikace nesmí být, bez předchozího svolení autora, za žádných okolností reprodukována, distribuována nebo převáděna do jakýchkoliv jiných formátů, ani uchovávána ve sdílené databázi. Tento ebook je licencován výlučně pro Vaše osobní využití. Tento ebook nesmí být dále prodáván nebo darován ostatním lidem. Pokud chcete knihu sdílet s další osobou, zakupte si prosím další kopie. Pokud čtete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro Vaše použití, vraťte ji prosím a pořiďte si svou vlastní kopii. Děkujeme, že respektujete usilovnou práci, kterou autor na vznik tohoto titulu musel vynaložit. Obsah této knihy je fiktivní. Jména, osobnostní charakteristiky, organizace, místa, události a konflikty jsou beze zbytku produktem autorovy představivosti, nebo je jejich použití fiktivní. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami, ať již živými nebo mrtvými, je čistě náhodná.
Copyright obálky andrey_l v licenci Shutterstock.com.
KNIHY OD BLAKE PIERCE
SÉRIE STVOŘENÍ RILEY PAIGEOVÉ
SLEDOVANÁ (kniha č. 1)
ČEKÁNÍ (kniha č. 2)
MYSTERY SÉRIE RILEY PAIGEOVÁ
NAVŽDY PRYČ (kniha č. 1)
POSEDLOST (kniha č. 2)
TOUŽENÍ (kniha č. 3)
VÁBENÍ (kniha č. 4)
PRONÁSLEDOVÁNÍ (kniha č. 5)
SOUŽENÍ (kniha č. 6)
MACKENZIE WHITE MYSTERY SÉRIE
JEŠTĚ NEŽ ZABIJE (kniha č. 1)
JEŠTĚ NEŽ SPATŘÍ (kniha č. 2)
JEŠTĚ NEŽ POŽEHNÁ (kniha č. 3)
JEŠTĚ NEŽ VEZME (kniha č. 4)
PSYCHOLOGICKÉ ZÁHADNÉ TAJEMSTVÍ CHLOE FINE
DALŠÍ DVEŘE (kniha č. 1)
OBSAH
Občas si přála být toho opět schopna.
PROLOG
Pam se posadila na kládu ležící na okraji tábořiště a zapálila si cigaretu. Po sexu byla vždycky plná energie. Kousek od ní stál Hunterův stan a připomínal polorozbořenou kupoli. Zevnitř se ozývalo jeho tlumené chrápání. I tady v lesích to bylo to samé. Ona seděla tady, plná energie z proběhnuvšího milování, zatímco on spal jako zabitý. Uprostřed té krásné přírody jí to však ani tolik nevadilo.
Patou vyhloubila v zemi malou díru, do které odklepávala cigaretu. Dobře věděla, že kouřit v lese během takhle suchého podzimu je pořádně bezohledné. Dívala se k nebi a sledovala hvězdy. Byla poměrně chladná noc. Podzim už na východní pobřeží dolehl plnou vahou a srazil teploty k zemi. Pam si vlastníma rukama objala ramena. Přála si, aby Hunterův stan měl takový ten průzor ve střeše, kterým se člověk mohl dívat ven, ale bohužel tomu tak nebylo. Celé situaci to však neubíralo na romantičnosti – odjeli daleko od domova a byli sami v hlubokém lese. Bylo to pravděpodobně to nejbližší společnému životu, co byla ochotná dovolit, dokud se ji ten idiot konečně neuráčí požádat o ruku. Díky hvězdnatému nebi, perfektnímu počasí a chemii, která mezi nimi jenom jiskřila, byla tato noc jedna z těch šťastnějších.
Chtěla se už vrátit zpátky do stanu, přitulit se k němu a zahřát, ale nejprve si musela ještě odskočit. Vyrazila do lesa a dávala si přitom pozor, aby nesešla z cesty. Nebylo snadné se tu pohybovat takhle v noci, když svítily jenom hvězdy a srpek měsíce. Rozhlížela se do šera tak dlouho, dokud si nebyla jistá, že se musí vydat doleva, kde po pár metrech najde záchody.
Vyrazila tedy oním směrem a asi tak půl minuty kráčela dál. Když se po chvíli ohlédla, stan už ani neviděla.
„Sakra,“ řekla polohlasně ve snaze ukočírovat rodící se paniku.
Seber se, poručila sama sobě a znovu se vydala kupředu. Stan je jenom kousek zpátky a…
Tu její levá noha o něco zavadila a než si stačila uvědomit, co se to děje, už se poroučela k zemi. Na poslední chvíli se jí podařilo dát před sebe ruce a ochránit si tak obličej od přímého nárazu na zem. Při dopadu hekla úlekem i bolestí, ale ihned zahanbeně vstala.
Vyčítavě a skoro až s dětinskou uražeností se podívala na kládu, o níž zakopla. V temnotě, jež všechno obestírala, ten tvar vypadal velice nejasně. Přesto však byla schopna s jistotou říci, že to žádná obyčejná kláda není.
Pomyslela si, že ji možná jenom šálí zrak. Musela to být nějaká podivná hra stínů. Nic víc.
Dívala se na to několik vteřin, ale žádná z nich nezastavila mráz, která jí začal šplhat po páteři. Poznala, co to je. Najednou už to bylo bez diskuze.
Lidská noha.
Z pohledu, který se jí naskýtal, to bylo všechno. Nezdálo se, že by tam někde bylo i tělo. Noha ležela v trávě, zčásti zakrytá porostem a podzimním listím. Chodidlo bylo obuté v tenisce a bílá ponožka pod ní byla nasáklá krví.
Pam začala křičet. Otočila se a rozběhla se zpátky tmou. Křičet už nepřestala.
KAPITOLA PRVNÍ
Mackenzie seděla na sedadle spolujezdce v sedanu nafasovaném od FBI a v ruce svírala stejně tak nafasovaný Glock. Byla to zbraň, se kterou srůstala, jako kdyby to byla jenom další část jejího těla. Tentokrát ten pocit byl však přece jenom trochu jiný. Až tenhle den totiž skončí, všechno už bude jiné.
Bryersův hlas ji vytrhl z úvah. Byl to on, kdo seděl za volantem a tu a tam jí počastoval pohledem, jenž ze všeho nejvíce připomínal pohled zklamaného otce.
„Víte…že tohle nemusíte dělat,“ řekl. „Nikdo si nebude myslet nic špatného, když se tomu prostě vyhnete.“
„Myslím, že to musím udělat. Myslím, že to sama sobě dlužím.“
Bryers si povzdychl a podíval se ven z auta. Stáli na rozlehlém parkovišti, které se topilo v noční temnotě a bylo osvětleno jenom tlumenými pouličními světly, táhnoucími se sporadicky na ostrůvku uprostřed. Viděli tři auta a spolu s nimi i obrysy tří můžu, kteří tam nervózně přešlapovali.
Mackenzie vzala za kliku a otevřela dveře.
„Budu v pohodě,“ řekla.
„Já vím,“ odpověděl Bryers. „Jenom…prosím buďte opatrná. Pokud se vám dneska v noci něco stane a ti nepraví lidé přijdou na to, že jsem tu byl s vámi…“
Mackenzie nečekala na zbytek. Vystoupila z auta a zabouchla za sebou dveře. Glock držela v ruce a uvolněným krokem se vydala k těm třem a jejich autům. Věděla, že není důvod být nervózní, ale přesto se nedokázala ubránit. Ani přes fakt, že jedním z těch mužů byl Harry Dougan.
„To jsi s sebou musela přitáhnout i Bryerse?“ zeptal se jeden z nich.
„Hlídá mě,“ odpověděla. „Není ani trochu jako vy tři.“
Všichni tři se zasmáli a podívali se k autu, ze kterého Mackenzie právě vystoupila. V perfektní synchronizaci Bryersovi zamávali. Ten se za volantem falešně usmál a ukázal jim prostředníček.
„Pořád se mu ani trochu nelíbím, co?“ zeptal se Harry.
„Ne, promiň.“
Zbývající dva muži se na Harryho s Mackenzie podívali se stejnou rezignací, kterou si pěstovali už několik posledních týdnů. I když ještě nebyli párem v pravém slova smyslu, už to mezi nimi jiskřilo dostatečně na to, aby si toho jejich spolužáci všimli. Nejmenší z nich se jmenoval Shawn Roberts a ten druhý, masivní chlapík, jenž měřil přes dva metry, byl Trent Cousins.
Právě ten pokynul bradou k pistoli v Mackenziiné ruce a z pouzdra na opasku vytáhl svou vlastní.
„Tak jdeme na to?“
„Jo, nejspíš nemáme moc času,“ řekl Harry.
Všichni se opatrně rozhlédli po parkovišti. Napětí ve vzduchu houstlo a Mackenzie si v jednom okamžiku uvědomila, že jí to vlastně velice baví. Možná poprvé od dětství byla něčím opravdu nelíčeně a upřímně nadšená.
„Tak na tři,“ řekl Shawn Roberts.
Všichni se zakývali, jak přešlapovali z nohy na nohu, zatímco Harry začal odpočítávat.
„Jedna…dva…tři!“
A potom najednou všichni čtyři běželi. Mackenzie se rychle klidila doleva, aby se schovala za jedním z aut. Už když k němu doběhla, uslyšela první tlumené výstřely ze zbraní ostatních. Samozřejmě, nebyly to skutečné ostré pistole, jenom atrapy…paintballové pistole, které však byly vyrobeny tak, aby své reálné předlohy co nejvěrněji připomínaly. Tohle nebylo zdaleka poprvé, kdy se Mackenzie účastnila cvičení se simulovanou municí, ale bylo to poprvé, kdy něco takového činila bez instruktora a jakýchkoliv ochranných pomůcek.
Napravo od ní se ve spršce červené barvy o zem rozprskla kulka. Nebylo to ani deset centimetrů od jejího chodidla. Skrčila se za autem a rychle se přesunula na jeho druhý konec. Podívala se mezi kola, aby prostorem pod autem spatřila dva páry nohou. Zrovna se nedaleko od ní rozdělily. Jeden z nich zamířil rovněž do zákrytu za autem.
Mackenzie si prohlížela prostor jejich simulované bitvy už v okamžiku, kdy spolu ještě mluvili a připravovali se. Věděla, že nejlepší pozice je u základny velkého sloupu lampy uprostřed parkoviště. Stejně jako celá Hogan’s Alley, bylo i toto parkoviště často zařazováno do jejich simulací. Díky tomu, že tu byla už několikrát, Mackenzie věděla, že na všech těch místech existuje nějaká výhodná pozice, která člověku téměř s jistotou zaručí vítězství. Na tomto parkovišti to byl právě ten sloup. Nebyla však schopna se k němu vydat okamžitě, protože v momentě, kdy Harry dokončil odpočítávání, už před ní byli v témže směru další dva chlapíci. Teď však musela vymyslet, jak se tam rychle dostat, aniž by ji přitom trefili.
Pokud ji střelí, prohraje a to znamenalo přijít o sázku ve výši pěti set dolarů. Už předtím přemýšlela, jak je to asi dlouho, kdy byl tento předpromoční ceremoniál vymyšlen a jak se z něj časem stala tajná legendární aktivita, otevřená jenom těm nejlepším z ročníku.
Zatímco jí hlavou probíhaly tyto myšlenky, sledovala, jak se Harry s Cousinsem zapletl do malé přestřelky na druhé straně parkoviště. Cousins byl skrčený za jedním z aut, zatímco Harry se kryl přitisknut zády k velké popelnici.
Mackenzie se ušklíbla a zamířila na Cousinse. Byl dobře schovaný a ona v podstatě neměla šanci jej ze svého postavení trefit, ale to neznamenalo, že ho nemůže aspoň vyplašit. Zamířila do jednoho z rohů karosérie auta, za kterým se schovával, a vypálila. O zlomek vteřiny později se v tom místě rozprskla kulka s modrou barvou. Viděla, jak sebou Cousins trhnul a urychleně se skrčil, čímž s Harrym ztratil vizuální kontakt. Ten toho okamžitě využil a dvakrát za sebou po něm rychle vypálil.
Doufala, že nezapomíná počítat. Myšlenka celé té nepovolené noční hry tkvěla v tom, že na konci zůstane jenom jeden střelec, který nebyl nikým zasažen. Každý hráč měl stejnou zbraň – pistoli se střelivem naplněným barvou – a povolen byl jenom jediný zásobník stejné velikosti, kterou měla jejich standardní zbraň – Glock. Podle té byly pistole také vzhledově upraveny. To znamenalo, že každý měl jenom patnáct nábojů. Mackenzie jich nyní zbývalo čtrnáct a byla si vcelku jistá, že ostatní už každý vypálili nejméně tři nebo čtyři.
Vzhledem k tomu, že Harry s Cousinsem byli zaměstnáni jeden druhým, znamenalo to, že je momentálně nejnebezpečnější Shawn. Jenže Mackenzie neměla tušení, kde by mohl být. Na to, jak strašně byl vysoký, se mu dařilo velice dobře skrývat.
Opatrně poklekla a riskovala vyklonění zpoza strany svého auta, ve snaze Shawna odhalit. Neviděla jej, ale zato dobře uslyšela cvaknutí zbraně, ze které bylo nedaleko právě vypáleno. Ucukla zpátky právě včas. O nárazník se rozpleskla kulka s barvou. Trocha té zelené ji vystříkla na ruku v momentě, kdy se odtahovala, ale to se naštěstí jako zásah nepočítalo.
Aby byl člověk vyřazen, musel být zasažen do ruky, nohy, do zad nebo do trupu. Jediným zakázaným cílem byla hlava. Kulky byly sice vyrobeny z tenkého plastu, ale díky rychlosti, kterou dopadly, přesto dokázaly udělat na kůži pořádné jelito. Pokud by některá z nich trefila oko, zasažený nešťastník by o něj s velkou pravděpodobností přišel. To byl jeden z největších důvodů, proč se na tuto tradici a oficiálních místech dívali se značnou nelibostí. Věděli, že se to děje každý rok, ale obvykle prostě jenom zavírali oči a nechávali budoucí absolventy, aby si svou malou nebezpečnou zábavu pořádali pod pokličkou.
Ta rána dala Mackenzie docela dobrou představu o tom, kde se Shawn skrývá. Určitě byl schoulený za jedním z těch betonových sloupů ve středu. Přesně na místě, které plánovala sama pro sebe. Měl dokonalou pozici, ze které mohl ohrozit úplně všechny. Teď se odvrátil od Mackenzie a vypálil po Harrym. Trefil popelnici jenom kousíček od jeho hlavy. Ihned ale potom musel k zemi, protože po něm Harry i Cousins začali střílet společně.
На этой странице вы можете прочитать онлайн книгу «Ještě Než Požehná », автора Блейка Пирс. Данная книга имеет возрастное ограничение 16+, относится к жанрам: «Триллеры», «Современные детективы». Произведение затрагивает такие темы, как «расследование убийств», «психологические триллеры». Книга «Ještě Než Požehná » была издана в 2019 году. Приятного чтения!
О проекте
О подписке